eliska41
23.01.10, 21:40
pro naše české sousedy - my Polacy to juz znamy.
Pěkná přednáška z Českého rozhlasu, třeba ji využijete:
Gniezno - kolébka polské státnosti
==================================
Pavel Novák 01.06.2004
Na chvíli se teď vrátíme ke kořenům. Ne našim, ale našich sousedů
Poláků. S Pavlem Novákem se podíváme do města Gniezno - u nás
zvaného Hnězdno -, které bylo před mnoha staletími pro Poláky tím,
čím je pro nás například Vyšehrad. Stál tam totiž první hrad
současníků našich Přemyslovců. Z Gniezna vládli polští králové říši,
která soupeřila s Velkou Moravou a později s Českým knížectvím. Naše
vztahy ale byly občas i docela přátelské. Přijměte tedy naše pozvání
na cestu časem do 10. století a ještě trochu dál.
Píše se rok 965. Ke kamenné svatyni, stojící na návrší nad jezerem a
vřesovišti, kráčejí svátečně oblečení lidé. Bude svatba. Mieszko,
toho jména první z rodu Piastovců, si vezme Doubravku z rodu
Přemyslovců. Z tohoto strategicky uzavřeného manželství se narodí
syn Boleslaw Chrabrý, který v dubnu roku 1025 přijme jako první
královskou korunu. Užije si jí jen do července, kdy zemře. Gniezno
se ale na prvních několik let suverénního polského státu stane jeho
první metropolí.
Dávno, dávno před Mieszkem ale sem, doprostřed dubových lesů, bažin
a jezer, přišli tři bratři - Čech, Lech a Rus. "Kdy to přesně bylo,
jestli sem přišli společně, nebo se tady sešli, to už dnes nikdo
nezjistí. Jisté je ale jedno: výsledkem tohoto setkání bylo, dalo by
se říct, rozdělení sfér vlivu v této části Evropy," říká hnězdenský
průvodce Roman Górczak. Z vyvýšeniny, na které dnes stojí
metropolitní gotická katedrála, se prý Lech rozhlédl kolem sebe a
řekl něco v tom smyslu, že to je ta země mlékem, strdím a kdoví čím
ještě oplývající a že se tady usadí. Možná už byl ale jen vysílen
dalekou poutí a řekl si, že už dál nepůjde a že se mu líbí tam, kde
zrovna sedí. To Čech a Rus zastávali názor, že půjdou dál. Nic
jiného jim ostatně nezbývalo. Hnězdno už si zabral bratr Lech.
Praotec Čech tedy vyrazil na jih, aby později vystoupil na lesy
porostlou vyhaslou sopku a pronesl slova, která už před ním
pravděpodobně vyřkl o nějakých 500 km severněji jeho bratr Lech.
Takže návrší v Hnězdně bylo vlastně takovým polským Řípem. Abychom
tuto legendu dokončili - Rus si sbalil svých pět švestek a regiment
bojovníků a z neznámých důvodů se vydal na východ, kde se usadil, a
odkud pak jeho potomci podnikali výbojné výpravy na území obývané
potomky Lecha a Čecha a nejen tam.
S Gnieznem - kolébkou polské státnosti - je spojena i další legenda
o tom, jak se stal bílý orel polským národním symbolem. To už je ale
historka trochu mladší. To si vám jednou - někdy v 10. století -
vyjel kníže Mieszko I. na lov. Pokračuje můj průvodce Roman Górczak:
"Odpočíval tady pod vysokým dubem a na něm uviděl sedět bílého orla
s roztaženými křídly. Slunce právě zapadalo a obloha byla rudá. Tak
tedy vznikl náš národní erb - bílý orel na červeném pozadí."
Když si Mieszko vzal v roce 965 Doubravku, ta mu dala první
manželskou radu. "Poslyš, Mieszko, měl by ses dát pokřtít. Koukni,
já jsem také pokřtěná." O rok později Mieszko poslechl svou choť a
přijal křesťanství. Ač se to zdá s ohledem na současnou sekularizaci
české kotliny zvláštní, byli to naši předkové, kdo Polákům přinesli
křesťanství a ne naopak. Doubravka ale Mieszkovi po dvanácti letech
manželství zemřela. Nechal ji s poctami pochovat v tehdejší románské
katedrále. Je to zvláštní, stát tam nad mramorovou deskou, na které
je vyrytý nápis "Doubravka". Trochu vás ale zchladí informace, že
hrob pod deskou je prázdný. Nikdo totiž neví, kde přesně Doubravka
opravdu leží. "Podle tradičního podání i podle polských kronik byla
Doubravka pohřbená tady v katedrále. Potvrzují to i církevní
archivy, ale archeologické výzkumy nikde na území katedrály
nepotvrdily, že by tu byl nějaký královský hrob. Náhrobní deska je
tedy jen symbolická," říká Ramzes Temczuk z turistického sdružení
zvaného Stezka rodu Piastů.
To samé se ostatně týká i dalšího hrobu slavného Čecha. Asi ještě
slavnějšího a významnějšího než Doubravka. Byl to právě on, kdo se
stal prvním polským svatým patronem, kdo šířil křesťanství u tehdy
pohanských Prusů a který za to na jaře roku 997 zaplatil životem.
Svatý Vojtěchu, patrone náš - tak hrají vždy pět minut před polednem
zvony z katedrály zasvěcené, jak jinak, svatému Vojtěchovi z rodu
Slavníkovců. To on - Čech a ne Polák - se stal prvním polským
svatým. Vojtěchovi stojí zato ale věnovat více času. Povím vám o něm
zase někdy příště v sobotu v Zápisníku zahraničních zpravodajů.
[16:10:41] Rozkopal Antonín: ZDROJ:
www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/118973
