piksel3
11.12.03, 13:33
Poláci budou hrát vabank, Češi a Slováci jim nerozumí
| 18:13
BRUSEL 9. prosince (zpravodaj ČTK) - Polsko je zjevně odhodláno na víkendovém
ústavodárném summitu EU v Bruselu neustoupit; bude do konce hájit své právo
na hlasovací sílu podle Smlouvy z Nice a spoléhat, že ostatní nezabetonují
své pozice a budou hledat kompromisní únikovou cestu. Země Visegrádu, které
se s Poláky formálně shodly na součinnosti, varšavské tvrdohlavosti nerozumí.
"Vaši spoluobčané si myslí, že jsme se sami zahnali do kouta, ale to není
pravda. Nejsme v koutě, to si nás tam jen někteří přátelé a novináři
představují," řekl ČTK Jan Truszczyński, náměstek ministra zahraničí a bývalý
polský vyjednávač s EU. "Odvažuji se tvrdit, že to nebude hra 23 proti dvěma,
tedy střet mezi obrovskou většinou a maličkou menšinou, ale že to bude
probíhat podstatně jinak."
Poláci se dostali do nezáviděníhodného postavení, neboť spolu se Španělskem
zavile požadují zachování rozhodovacího systému podle Smlouvy z Nice, zatímco
Konvent o budoucnosti EU se dohodl na jeho nahrazení tzv. dvojí většinou, jež
má převážnou podporu zemí. Nevýhodou Polska je, že si tak upevňuje reputaci
kverulanta ještě dříve, než vstoupilo do EU. Další nováčkové, třeba ČR nebo
Slovensko, jsou za určitých podmínek ochotny akceptovat jeden i druhý
rozhodovací způsob.
Smlouva z Nice přiznává Polsku a Španělsku po 27 hlasech z 321; podstatně
větší Německo, Francie, Itálie a Británie mají po 29. Varšava a Madrid chtějí
tuto výhodu zachránit, Londýn je vlažně podporuje. Rozhodování dvojí většinou
lépe odráží poměrnou sílu zemí v EU, protože bere v úvahu přesněji počet
obyvatel.
Podle českého ministra zahraničí Cyrila Svobody se Polsko dostalo do zbytečně
strnulé pozice, ze které se těžko hledá cesta ven. "Udělalo takticky chybný
krok tím, že vytrhlo jednu věc a řeklo, s tím stojíme a padáme. Pokud při
kompromisu nepřijdou s plnohodnotným úspěchem v této jediné věci a budou
ukazovat, že dosáhli pokroku v mnoha jiných, stejně budou označeni za
poražené - protože neuspěli v tom, co řekli, že je zásadní."
Česká republika se naopak neupnula na žádnou jednotlivost a bude své národní
zájmy posuzovat prizmatem celého textu ústavy. "Je chyba vytrhnout jednu věc
a na tom pak krvácet, když se to dá vykompenzovat někde jinde. Evropská unie
je o tom, že se musíme dohodnout všichni, tedy všech 25 zemí, včetně nás;
dohodu je třeba vidět komplexně."
Také slovenský ministr Eduard Kukan se podivuje polskému hazardu. "Hrají
vabank, hrají vlastně o všechno, aniž by si připravili ústupovou cestu.
Prezentují své stanovisko dnes tak, že už nemohou ustoupit. Je to riskantní
hra - v politice se ovšem někdy vyplatí riskovat."
Poláci podle Kukana sem tam žehrají na jen slabou podporu ze strany ostatních
visegrádských zemí, s nimiž před začátkem mezivládní konference o ústavě
slaďovali noty na dobříšském zámku. V poslední době však už nelobují, ani se
nesnaží strukturu V4 nějak využít pro prosazení svého zájmu.
Truszczyński naznačil, že Češi či Slováci na rozdíl od Poláků zřejmě svůj
národní zájem špatně odhadli nebo ho tak silně nevnímají. "Jsou připraveni
žít s Nice, ale také s jakoukoli dvojí většinou. To je jejich pohled na
národní zájem. Možná, že nebyl dostatečně prozkoumán, to nám však nepřísluší
hodnotit."
Polský viceministr doufá, že velké země jako Německo či Francie, které
nejvíce proti polsko-španělskému tandemu brojí, nebudou ochotny uvrhnout EU
do krize nedohody. Ukájí se nadějí, že Poláci nebudou muset jet domů jako
ten, kdo zmařil první evropskou ústavu, ale že se zejména zakládající členové
spokojí s výsledkem, který nebude stoprocentně odpovídat jejich představám.
Karel Barták čas hej
