szelmar
30.09.03, 10:40
Sens da sie zrozumieć!
Gratuluję Czechom odważnego Prezydenta. Nasz kwaśny wazeliniarz nigdy by
niczego takiego nie opublikował!
Artykul ukazał sie dziś w Mlada Fronta Dnes
Ach! I Vaclav Klaus nie jest Rydzykoidalnym Oszołomem - znany jest jego
niechętny stosunek do religii.
Jak widać nie boi sie powiedzieć niepopularnych prawd o tworzacym sie w
Europie federalnym superpaństwie rządzonym przez euroestablishment
Evropská ústava změní naši budoucnost
Když jsem před několika lety uslyšel o myšlence vytvoření evropské ústavy,
doufal jsem, že jde jen o zbožné přání evropských centralistů a federalistů,
a ne o uskutečnitelný projekt. Spolu s velkou částí české veřejnosti si totiž
přeji, aby byl výchozí jednotkou Evropské unie národní stát, a nikoli
jednotlivý občan (který je výchozí jednotkou každého demokratického státu).
Proto jsem si myslel, že ústava není potřebná. Pak však nastala poněkud
nečekaná přesmyčka. Při všeobecné kritice desítek tisíc stránek nepřehledné
evropské legislativy a při občanům nejasném a nesrozumitelném vymezení
podstaty unie a jejího dalšího směřování se někteří lidé začali zabývat
myšlenkou, že by nějaký stručný dokument (ať se třeba jmenuje ústava) mohl
kodifikovat základní vztahy uvnitř integrující se Evropy. Jasně by definoval
meze této integrace a stanovil mantinely dalšího postupu. Zastavila by se
tím - nejen mnou v minulosti tolik kritizovaná - plíživá unifikace Evropy,
která od dob Jaquesa Delorse probíhá v režii bruselských byrokratů fakticky
za zády obyvatel kontinentu, za zády občanů jednotlivých členských států
unie. Do jisté míry se podobný záměr dal vyčíst i z některých formulací známé
Deklarace z Laekenu. Výsledek práce tzv. Konventu je však zcela jiný. I když
se někteří naši i evropští politikové stále snaží předstírat, že jde o pouhou
rekodifikaci dnešního modelu evropské integrace, a že se proto vlastně nic
neděje (u nás tento názor zastávají např. účastníci Konventu Jan Kohout a
Josef Zieleniec), drtivá většina hlouběji uvažujících lidí dobře ví, že jde o
radikální krok.
Že jde o překročení Rubikonu, po němž už v Evropě nebudou existovat suverénní
státy se svými plnoprávnými vládami a s parlamenty, jež zastupují legitimní
zájmy svých občanů, ale zůstane stát jediný. O základních věcech v něm bude
rozhodovat vzdálená "federální vláda" v Bruselu a kupříkladu čeští občané
budou jen malinkou částečkou, jejíž hlas (a vliv) bude téměř nulový. Jsou
však i tací, kteří se z toho upřímně radují, protože přesně takovou Evropu si
přejí. Máme uvěřit, že jde o krok "objektivně" nevyhnutelný, a dokonce
prospěšný. Nevyhnutelný není, protože jde o důsledek svobodného rozhodování
živých lidí, ne o nějaký fyzikální zákon. Máme právo k tomu říci své ano nebo
ne. Nezůstala-li by v Evropě ani tato svoboda rozhodování, bylo by to s ní už
hodně špatné. Je zjevné i to, že to není krok prospěšný. Výrazně se oslabí
evropská demokracie, prohloubí se "demokratický deficit", jenž existuje u
všech dosud známých nadnárodních struktur, ztratí se výhody národního státu.
Důležité prvky rozhodování se přenesou z Prahy, Madridu či Helsinek do
Bruselu, zesílí tlak na provedení dalších unifikačních (či harmonizačních)
opatření směřujících k umělé a nepřirozené uniformizaci Evropy (obrazně
řečeno k hledání jedné velikosti obleku pro všechny - ať hubené, či
plnoštíhlé, ať malé, či velké). Aby nebylo mýlky, nejsem proti evropské
integraci. Je výhodou, když budou v Evropě stejné dopravní značky, stejná cla
na dovoz zboží z mimoevropských států, stejná označení výrobků a když bude v
Evropě obdobný názor na základní kulturně-civilizační hodnoty či znaky (na
trest smrti, organizovaný zločin, pašování lidí a zboží přes hranice, na
extremistická hnutí a podobně). Avšak vzhledem k různé hospodářské úrovni, k
dosaženému stupni společenského vývoje a k odlišným kulturním a politickým
tradicím jednotlivých zemí by bylo přímo škodlivé, kdybychom zaváděli
jednotný evropský "eintopf", kdyby všichni měli mít stejné úrokové míry,
stejné daně, stejné sociální dávky, stejnou hospodářskou politiku, stejnou
zahraniční politiku, stejné procento domácích a zahraničních, evropských a
amerických filmů v televizi, stejné zavírací doby v obchodech, stejný obsah
alkoholu v pivu a tisíce dalších věcí. Právě o toto v debatě o evropské
ústavě dnes v podstatě jde. Právě toto však bývá zamlčováno či podceňováno.
Mnohé evropské vlády (i naše vláda, zejména ministerstvo zahraničí) vytvářejí
dojem, že jde výlučně o spory o relativní zastoupení jednotlivých zemí v
různých institucích unie. Já však vím, že bychom přijetím tohoto dokumentu v
jeho současné podobě, svým mlčením či falešnou loajalitou na dnešní
křižovatce evropských dějin spolurozhodli vykročit evidentně federalistickým,
nebo dokonce supernacionalistickým směrem. Měli bychom o tom všichni znovu
přemýšlet. Když dojdeme k vlastnímu názoru, nenechme se okřikovat, že jsme
proti Evropě. Jsme proti evropskému superstátu, ale strašně moc jsme pro
rozumně integrovanou, svobodnou a produktivní Evropu.
Autor je prezidentem České republiky
***
Prezident Václav Klaus
Autor: VÁCLAV KLAUS
